syntetizace

Syntetizace je proces vytváření chemických sloučenin nebo biomolekul z jednodušších prekurzorů. V chemii zahrnuje tvorbu nových sloučenin organických i anorganických; v biochemii a molekulární biologii se hovoří o syntéze proteínů, nukleových kyselin a dalších biomolekul. Syntetizace umožňuje vyrábět látky, které se v přírodě nevyskytují, nebo je obtížné je izolovat.

Procesy syntetizace bývají vedeny plánem, který zahrnuje volbu reakčních postupů, katalyzátorů, ochranných skupin a podmínek reakce. Cílem je vysoká čistota a výtěžnost. Klíčové pojmy jsou retrosyntéza, která mapuje cestu od cílové molekuly k jednodušším prekurzorům, a stereochemie, která řeší prostorové uspořádání substituentů.

Praktické kroky zahrnují volbu reakcí, sekvenci kroků, izolaci a očištění produktů, a ověření jejich struktury. Syntetizace bývá omezena náklady, bezpečností a environmentálními dopady.

Význam syntetizace se odvíjí od širokých aplikací: farmaceutický průmysl vyrábí léky syntetickými a semi-syntetickými cestami, materiály a polymery, biochemie zkoumá syntézu biomolekul a jejich modifikace pro výzkum a terapii.

Historie syntetizace sahá k prvním organickým syntézám ve 19. století; klíčovým krokem byl Wöhlerův pokus z roku 1828. Od té doby došlo k významnému rozvoji moderní organické syntézy a k rozvoji koncepce retrosyntézy, která usnadňuje navrhování složitých syntéz. Pokroky v katalýze, ochraně funkcí a etapových postupech umožnily výrobu složitých molekul na komerční i výzkumné úrovni.