sváení

Sváení (též sváření) je proces spojování dvou a více dílů materiálů, obvykle kovů, do pevného spoje prostřednictvím lokálního zahřátí a případného tlaku, často s použitím doplňkového materiálu. Spoj vzniká buď tavením base materiálu (fusion svařování), nebo plastickým deformováním a slinutím na styčné ploše bez významného tavení (solid-state svařování). V praxi se často kombinuje tepelná energie, ochrana proti atmosféře a vhodné usměrnění tlaku.

Mezi hlavní metody patří fusion svařování elektrickým obloukem (MMA), MIG/MAG a TIG, a plamenové svařování (oxyacetylénové). Dále existují laserové a elektron-beam svařování, plazmové svařování a další moderní techniky. Do kategorie solid-state svařování patří například frikční svařování, difuzní svářování a ultrazvukové sváření. Přídavný materiál, elektrody či svařovací dráty slouží k doplnění kovu a řízení složení spoje; při některých metodách je spoj možný bez doplňkového materiálu.

Materiály: nejčastěji se svařují kovy, včetně oceli, hliníku a některých litin, ale svařovací techniky se používají i pro některé termoplasty. Spoje bývají různých typů, například butt (přímý, čelní) a fillet (T‑, Y‑ nebo lapové spoje). Z hlediska kvality a vzhledu hraje roli čistota povrchů, volba ochranných plynů a parametry procesu.

Použití a bezpečnost: svařování je klíčové v průmyslu, stavebnictví, automobilovém a lodním sektoru. Práce vyžaduje ochranné prostředky a větrání kvůli horkým látkám a výparům. Proces podléhá technickým normám a bezpečnostním standardům, které určují kvalitu svarů a provozní požadavky. Termín sváření/svářění je v češtině běžnější než varianta sváení.