replikací

Replikací je pojem označující proces vytváření kopií původního objektu, dat nebo organismu. Slovo se používá v různých disciplínách pro popis produkce jedné či více shodných kopií za účelem zachování, distribuce nebo analýzy. V širším kontextu může znamenat i reprodukci artefaktů či výrobků.

Biologická replikace, neboli duplikace DNA, je základní proces, kterým buňka před dělením zdvojnásobuje svůj genom. Je semi-konservativní: nová molekula DNA obsahuje jeden starý a jeden nový řetězec. Klíčové složky jsou originy replikace, helikáza, primáza, DNA polymerázy a ligáza. U prokaryot bývá replikace dvoustranná z jediného originu; u eukaryot bývá více originů na chromozom a proces je regulován. Věrnost je zajišťována proofreadingem a opravou chyb; chyby mohou vést k mutacím. Stres replikace souvisí s nemocemi a nestabilitou genomu.

V informatice je replikace kopií dat na více uložištích za účelem vyšší dostupnosti, odolnosti vůči selhání a lepšího výkonu. Metody zahrnují synchronní replikaci (zápisy jsou potvrzeny na všech místech) a asynchronní replikaci (může vzniknout zpoždění). Architektury zahrnují master–slave, multi‑master a peer‑to‑peer. Hlavní problémy: konfliktové řešení, latence a konzistence. Mechanismy konzistence zahrnují eventual consistency a silnou konzistenci. Replikace je klíčová pro zálohování, zotavení z havárie a provoz distribuovaných databází.

V kulturním a průmyslovém kontextu označuje replikace tvorbu kopií artefaktů, děl umění nebo vzorků pro studium, vystavování či vzdělávání. Reprodukce rozšiřují přístupnost, nicméně vyvolávají otázky autenticity, provenance a duševního vlastnictví.

Termín pochází z latinského replicatio.