propulzije

Propulzije je soubor technik a systémů, jejichž cílem je vyvolat tah a pohánět vozidlo či těleso. Z fyzikálního hlediska vychází z Newtonova třetího zákona: hmota vyvedená z pohonného systému vyvolává proti sobě tah na poháněné těleso.

Mezi hlavní typy patří chemická propulsion, letadlová (air-breathing) propulsion, elektrická propulsion a koncepční či speciální metody. Chemická propulsion vyvolává tah chemickou reakcí, která vyhání výfukové plyny vysokou rychlostí. Palivo a oxidační činidlo mohou být kapalné nebo pevné; příklady zahrnují LOX/LH2 a RP-1. Slouží primárně pro starty z atmosféry a v kosmických raketách. Letadlová propulsion funguje spalováním paliva ve vzduchu a využívá turbíny (turbofan, turbojet) nebo typy pracující i bez vnějšího vzduchu, jako ramjet a scramjet; tah vzniká z akcelerace výfukových plynů a setrvačnosti vzduchu a je určena pro provoz v atmosféře. Elektrická propulsion používá elektrickou energii k urychlení iontů či elektronů. Vyznačuje se vysokým specifickým impulsem, ale obvykle nízkým tahem a vyžaduje externí zdroj energie (solární panely, jaderný reaktor). Je klíčová zejména pro dlouhé kosmické mise a satelity.

Historie propulze sahá od střelných zbraní a parních strojů k moderním raketovým a leteckým motorům. Základy položili Tsiolkovskij a Goddard; praktická kosmická propulsion umožnila vývoj kosmických misí a komerčního letectví. V současnosti chemická propulsion dominuje startům z atmosféry, zatímco elektrická propulsion nachází uplatnění v dlouhých kosmických misích; výzkum pokračuje i v oblastech nukleárního a solárního pohonu.