právomoc

Právomoc je pojem z oblastí veřejného práva, který označuje okruh pravomocí veřejných orgánů rozhodovat, vykonávat a vymáhat v rámci stanovených působností. Jde o schopnost a oprávnění orgánu jednat v určitých věcech a na určitém území, vyplývající z ústavy, zákonů a mezinárodních smluv.

Právomoc se obvykle dělí podle několika kriterií. Teritoriální pravomoc se vztahuje na území, na němž orgán může rozhodovat a zasahovat. Věcná (materiální) pravomoc určuje, v jakých věcech a řízeních orgán působí (např. občanskoprávní, trestní, správní věci). Personalní pravomoc vymezuje okruh osob, vůči kterým orgán působí. Doplňující členění může zahrnovat funkční či hierarchickou pravomoc, tedy v jakém stupni či na jaké instituci leží rozhodovací a kontrolní pravomoci.

Právomoc bývá stanovena ústavou, zákony a dalšími právními normami a její rozložení je zásadně předmětem dělby moci. Při ní je důležité zajistit nejen dodržování procedurálních pravidel, ale i vzájemnou kontrolu mezi jednotlivými složkami státní moci. Odlišit lze také pojmy právomoc a odpovědnost: právomoc si jednotlivec či orgán z právního hlediska „může“ užít, zatímco odpovědnost vyjadřuje povinnost nést následky za způsobená rozhodnutí.

V mezinárodním kontextu se hovoří o jurisdikci státu, která zahrnuje právo rozlišovat a trestat na svém území, v některých případech i mimo něj (extraterritorial jurisdiction) či v rámci mezinárodních smluv. Právomoc se tedy liší podle právního systému a konkrétního veřejného orgánu.