potenciace

Potenciace je pojem s více významy, který se používá v různých oborech. Obecně označuje zvýšení síly, účinnosti nebo rozsahu něčeho. V odborné literatuře se setkáváme s významy v matematice, biologii a farmakologii, a také v neurovědách.

V matematice potencionace znamená exponentaci, operaci, při níž se číslo zvedne na určitou mocninu. Zápis a^b označuje, že číslo a je umocněno na mocninu b. Platí pravidla jako a^(m+n)=a^m·a^n, (a^m)^n=a^(mn) a (ab)^c=a^c·b^c pro vhodné podmínky. Exponenty mohou být celé, racionální, reálné a v pokročilých teoriích i komplexní.

V biologii a farmakologii se potenciace používá pro popis zvýšení účinku jedné látky v přítomnosti jiné látky. Mechanismy mohou být farmacokinetické (změny absorpce, distribuce, metabolismu či vylučování) nebo farmacodynamické (zvýšená účinnost na receptorech). Potenciace je důležitá pro pochopení lékových interakcí a bezpečnosti a může vést k silnějším účinkům i ke zvýšenému riziku nežádoucích reakcí.

V neurovědách a psychofarmakologii se hovoří o dlouhodobé potenciaci (LTP) jako o trvalém posílení synaptických spojení po vhodné stimulaci, což je klíčový mechanismus učení a paměti. Změny zahrnují změny v receptorové citlivosti a v synaptické plasticitě, často s účastí NMDA receptorů.

Etymologie a užití: slovo potenciace je odvozeno z latinského potentia a v češtině se používá pro označení zvýšení síly nebo účinku v různých kontextech.