polyneuronasycení

Polyneuronasycené je termín používaný v neurovědách k popisu stavu, kdy nervová tkáň vykazuje polyneurální inervaci či aktivaci, tj. vstupy od více neuronů působících na jeden cílový element. Důraz je kladen na saturaci inervace, která může ovlivnit přesnost a flexibilitu signálu v daném systému.

Etymologicky vznikl název ze spojení poly- (mnoho), neuron (nervová buňka) a -asycené (nasycené). V odborné literatuře se používá především v souvislosti s vývojem, plastickou adaptací a některými patologickými stavy, kdy dochází k dočasnému nebo částečnému překročení běžného rozsahu inervace.

Mechanismy polyneuronasycení popisují dva hlavní scénáře. V vývojovém období může několik motorických neuronů vytvářet funkční synapse na jedné svalové vlákně; později probíhá selektivní odstranění nadbytečných spojení (synaptická pruning), čímž se inervace zjednoduší na mono-innervaci. V centrálním nervovém systému může dojít ke konvergenci vstupů od více presynaptických neuronů na jedno postsynaptické rozhraní, což vytváří saturovaný nebo redundantní vstupní režim. U dospělých může zůstávat polyneuronasycení po regeneraci po poškození nervů a ovlivňovat rychlost a spolehlivost obnovy funkce.

Význam tohoto jevu spočívá především v oblasti motorické kontroly, rehabilitace a neuroplasticity. Diferenciuje se od běžné plastické reorganizace tím, že jde buď o dočasný vývojový stav, nebo o dočasný doprovod regenerace. Detekce probíhá elektrofysiologickými měřeními a anatomickým sledováním původu vstupů; často je to jev reverzibilní a končí s vznikem stabilnějších spojů.

Viz též: polyneurální inervace, synaptická pruning, plasticita nervové soustavy, vývoj neuromuskulárního spojení, regenerace nervů.

---