peroxidový

Peroxidové sloučeniny jsou chemické látky, které obsahují peroxidovou vazbu -O-O-. Tato vazba je silným oxidačním prvkem a určuje chemické vlastnosti těchto látek. V organických peroxidech bývá funkční skupina R–O–O–R' (nebo RO–OO–R'). U anorganických peroxidů se vyskytují sloučeniny s peroxidovým aniontem vázaným na kovové prvky, například Na2O2, BaO2 či CaO2.

Mezi organické peroxidové sloučeniny patří benzoilperoxid (Ph–CO–O–O–COPh), tert‑butyl hydroperoxid (t‑BuOOH) a di‑tert‑butylperoxid (t‑Bu–OO–t‑Bu). Mezi anorganické patří hydrogen peroxide (H2O2) a kovové peroxidy jako Na2O2, BaO2 a CaO2. Peroxidové látky se vyznačují silnou oxidační reaktivitou a širokým spektrem použití.

Použití: hydrogen peroxide se používá jako dezinfekční prostředek a bělidlo; v průmyslu se peroxidy často využívají jako iniciátory radikálových polymerizací a jako oxidační činidla. V kosmetice najdeme benzoilperoxid v léčbě akné. Organické peroxidy slouží jako iniciátory polymerizací a jako oxidační prostředky, avšak vyžadují zvláštní opatrnost kvůli možné nestabilitě a riziku výbuchu.

Bezpečnost: peroxidové sloučeniny jsou silnými oxidanty; některé organické peroxidy jsou výbušné a mohou reagovat s hořlavinami. Decompozice může být prudká a uvolňuje kyslík. Skladování by mělo být na suchém, chladném a temném místě, odděleně od organických materiálů a redukčních činidel; manipulace vyžaduje vhodné ochranné prostředky.

Historie: hydrogen peroxide byl poprvé připraven v roce 1818 Louisem Jacquesem Thénardem. Od té doby peroxidové sloučeniny našly široké uplatnění v chemii, průmyslu a medicíně.