oxidacích

Oxidace je chemický proces, při němž látka ztrácí elektrony, často reaguje s kyslíkem. V redox reakci se elektron přesouvá na oxidační činidlo; oxidační čísla se zvyšují. Ačkoli kyslík je běžný oxidant, oxidace nemusí nutně probíhat ve vzdušném prostředí.

V klasifikaci se rozlišuje chemická oxidace, která zahrnuje procesy v organické i anorganické chemii, a enzymatická oxidace, kde biochemické enzymy katalyzují oxidační kroky (např. dehydrogenace). Fotoxidace zahrnuje reakce vyvolané světlem; autoxidace nastává bez enzymů a často za přítomnosti teploty či světla.

Příklady: koroze železa probíhá za vzniku rzi; spalování uhlíku a uhlovodíků je oxidací; oxidace alkoholu vede z primárních alkoholů k aldehydům a dále k oxidům karboxylovým; lipidy podstupují peroxidaci, což hraje roli v poškození buněk.

V biologii probíhají redox reakce při dýchání a metabolismu, například přenos elektronů v dýchacím řetězci, kde NADH a FADH2 fungují jako nosiče elektronů. Oxidační stavy určují chemické vlastnosti sloučenin.

Ochrana před nežádoucí oxidací zahrnuje antioxidační mechanismy, pasivaci kovů, omezení kontaktu s kyslíkem a použití antioxidantů. Oxidace je klíčová v chemické syntéze, energetice i v životních procesech, ale také spojena s degradací a poškozením.