osídlené

Osídlení je proces založení a rozšiřování lidské populace na určitém území. V geografii, historii a urbanismu se pojem používá pro vznik nových sídel, rozvoj osídlení v prostoru a změny v rozmístění obyvatel. Může se týkat počáteční činnosti na neosídlených nebo málo osídlených místech, stejně jako rozvoje městských a venkovských sídel v průběhu času. V archeologii se často popisuje jako osídlení lokality či regionu, zahrnující naleziště, zbytky staveb a artefakty, které dokumentují způsob života.

Příčiny osídlení zahrnují dostupnost zdrojů, zemědělský potenciál, bezpečnost, obchodní cesty, ekonomické a politické podněty a technologický pokrok. Rozhodnutí o osídlení bývá ovlivněno kombinací environmentálních a sociálních faktorů a často zahrnuje kroky jako vyhledání vhodného území, vybudování infrastruktury a rozvoj sociální organizace.

Typy osídlení zahrnují venkovské kolonie, města a satelitní sídla, migrační a kolonizační projekty. Osídlení může být plánované (např. založení nového sídla s vyčleněnou infrastrukturou) i výsledkem postupného rozrůstání obyvatel a změn v krajině.

Důsledky osídlení zahrnují transformaci krajiny, změny v hospodářské specializaci, demografický vývoj a kulturní změny. Ve 20. a 21. století se osídlení často spojovalo s urbanizací, suburbanizací a územním plánováním, které formují rozložení populace a využití půdy.

Teoreticky i empiricky se osídlení zkoumá v řadě disciplín: geografii, archeologii, demografii a urbanismus, a často slouží jako klíčový nástroj pro pochopení historických i současných procesů osidlování prostoru.