osteoklastach

Osteoklasty jsou velké multinukleární buňky zodpovědné za resorpci kostní matrix během remodelace kostí. Pocházejí z monocytárně‑makrofagové linie hematopoetických kmenových buněk a vznikají pod vlivem M‑CSF a RANKL. Nacházejí se na resorpčních lakunách na povrchu kosti, kde se vytváří charakteristický ruffled border a izolované prostředí pro resorpční proces.

Resorpční mechanismy zahrnují vytváření kyselého prostředí uvnitř resorpční lakuny pomocí protonové pumpy (vakuolární H+-ATPáza) a dalších zdrojů protonů; kyselina rozpouští hydroxyapatit, zatímco enzymy jako kathepsin K a matrixové metalloproteinázy degradují kolagen a další organickou matrix. Aktivita osteoklastů je úzce propojena s činností osteoblastů a osteocytů v procesu zvaném coupling, který zajišťuje koordinovanou obnovu kostí.

Regulace osteoklastické aktivity je řízena RANKL–RANK signální dráhou a M‑CSF. RANKL uvolňovaný osteoblasty a osteocyty se váže na RANK na prekurzorových buňkách, podporuje diferenciaci do plně vyvinutých osteoklastů a aktivitu. OPG (osteoprotegerin) působí jako decoy receptor a tlumí tuto cestu. Klíčovým transkripčním faktorem je NFATc1, jehož aktivace je nezbytná pro vznik plně funkčních osteoklastů.

Životní cyklus osteoklastu zahrnuje diferenciaci, resorpci a následnou apoptózu. Nadměrná osteoklastická aktivita vede ke kostní zpomalení a osteoporóze, zatímco nedostatečná aktivita způsobuje osteopetózu. Patologie se projevuje změnami markerů resorpce (např. CTX, TRAP 5b) a mohou být cíleny terapiemi, jako jsou denosumab (proti RANKL) či bisfosfonáty.