opsonizace

Opsonizace je proces, při němž se na povrchu cizorodých částic, mikroorganismů nebo apoptotických buněk vytvářejí opsoniny, které usnadňují jejich rozpoznání a pohlcení fagocytózou. Opsonizované částice jsou pak efektivněji zachyceny fagocyty, jako jsou neutrofily a makrofágy.

Hlavní opsoniny zahrnují protilátky typu IgG (zejména IgG1 a IgG3) a fragmenty komplementu, zejména C3b. Tyto molekuly se vážou na povrch patogenů a vytvářejí signální molekuly, které jsou rozpoznány receptory na fagocytech. Receptory Fc pro Fc část protilátek (FcγR) a receptory pro fragmenty C3 (např. CR1/CD35, CR3/CD11b/CD18) zajišťují efektivní adhezi a internalizaci opsonizovaného objektu do fagolizosomu, kde dochází k enzymatickému a oxidačnímu zabíjení.

Opsonizace zvyšuje účinnost fagocytózy a může aktivovat další komponenty imunitní odpovědi prostřednictvím kaskády komplementu. Kromě toho zlepšuje prezentaci antigenů a může podpořit vznik adaptivní imunity.

Klinický význam spočívá v tom, že nedostatečné množství nebo funkce protilátek a/nebo komponent komplementu zvyšují náchylnost k infekcím. Encapsulované bakterie, jako Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Neisseria meningitidis, jsou v této souvislosti zvláště citlivé na opsonizaci, a vakcinace cílená na výrobu opsonizing protilátek zvyšuje jejich ochranu.