neplatnosti

Neplatnost, v právním kontextu často označovaná jako neplatnost právních úkonů, je institut, který určuje, že určité právní jednání nemůže vyvolat závazné právní účinky nebo že jejich účinky zanikají. Nejvýznamnější dělení se dělí na absolutní neplatnost a relativní neplatnost.

Absolutní neplatnost znamená, že úkon je neplatný od samého počátku a jeho existence nemá žádné právní následky. Tento druh neplatnosti má širokou ochranu veřejného zájmu a může být uplatněn každým, kdo z toho má prospěch, případně i soudem z úřední povinnosti. Důvody bývají porušení zákona, veřejného pořádku či ochrany zásadních závazných pravidel, např. z důvodu nezpůsobilosti k právnímu jednání, nedodržení obligatorní formy nebo odpor k public order.

Relativní neplatnost je spojena s ochranou konkrétních soukromých zájmů a znamená, že úkon je neplatný jen vůči určitému subjektu nebo v určitých okolnostech. Často ji lze zhojit ratifikací plnění, souhlasem postižené strany nebo jiným způsobem stanoveným zákonem; v opačném případě zůstává v platnosti vůči ostatním. Důvody bývají spojeny s manipulací, nátlakem, klamavým jednáním či významným porušením rovnováhy zájmů.

Důsledky neplatnosti zahrnují návrat poskytnutého plnění, zánik závazků a případně náhradu škody. Uplatnění neplatnosti upravují občanský zákoník a související právní předpisy; lhůty a podmínky se liší podle důvodu neplatnosti a typu právního úkonu.