nekonzistenci

Nekonzistenci označuje stav, kdy soubor tvrzení, údajů, pravidel nebo procesů postrádá vnitřní koherenci a vykazuje rozpory mezi jednotlivými částmi. Může se vyskytovat v různých kontextech, například v logice, správě dat, softwarových systémech či textové a historické analýze.

Terminologie vychází z slova konzistence s předponou ne-. V češtině se nekonzistence používá pro popis rozporů, které brání vzájemnému sladění tvrzení, dat nebo pravidel napříč zdroji.

V logice a teorii poznání znamená nekonzistence, že množina prohlášení obsahuje rozpory a nelze ji považovat za soubor pravdivých vět. V praktických oborech to často vyúsťuje v neschopnost učinit spolehlivé závěry.

V datech a informačních systémech bývá nekonzistence problémem, když data ve více zdrojích neposkytují jednotný obraz o entitě. Příklady zahrnují nekonzistentní identifikátory, protichůdné údaje o osobě či různá časová data. Řešení zahrnuje integritu referenční, normalizaci databází, validační pravidla a procesy sladění zdrojů.

V textové analýze a žurnalistice znamená nekonzistence nesoulad mezi částmi textu, protichůdné výroky nebo chybějící kontext, což může ovlivnit důvěryhodnost a interpretaci.

Detekce nekonzistencí bývá součástí procesů kvality dat a auditu obsahu. Zahrnuje validaci pravidel, sledování provenance, versioning a ruční či automatiska rekonstrukce konzistentního stavu.