meditace

Meditace je široký soubor technik zaměřených na zklidnění mysli, soustředění a rozšíření uvědomění během přítomného okamžiku. Cíle se liší podle tradice a jednotlivce: některé praxe vedou k klidu a snížení stresu, jiné k hlubšímu poznání mysli nebo k soucitnému prožívání světa.

Etymologie a tradice: slovo meditace pochází z latinského meditatio, které znamená soustředění či přemýšlení. Kořeny meditativních praktik sahají do indických a buddhistických tradic, ale v moderní době se rozšířily i do západních zdravotnických a kulturních kontextů, často ve formě sekulárních programů.

Techniky a postup: mezi nejznámější patří koncentrativní meditace (zaměření na dech či jiný objekt), všímavost (mindfulness), meditace v zenové a tibetské tradici, meditace s mantrou, tělesný scan (body scan) a meditace laskavosti (metta). Obvykle stačí několik minut denně; účinek bývá silnější při pravidelné praxi, v pohodlné poloze, s tichým nebo částečně otevřeným pohledem a bez soudného posuzování probíhajících myšlenek.

Vědecké poznámky a použití: výzkum naznačuje, že meditace může snižovat stres, úzkost a symptomy deprese; některé meta-analýzy uvádějí střední až malé účinky, zvláště u dlouhodobější praxe, s možnými mechanismy v změnách pozornosti, emocí a autonomního nervového systému. Účinky se liší a meditace by neměla nahrazovat lékařskou péči. V českém prostředí se meditace využívá v psychologických a zdravotnických programech, ve školách i duchovních a komunitních kontextech.