intrapleurální

Intrapleurální se používá k označení věcí vztahujících se k intrapleurální dutině, prostoru mezi viscerální pohrudnicí a parietální pohrudnicí. Tuto dutinu vyplňuje malá vrstva pleurální tekutiny, která snižuje tření a umožňuje hladký pohyb plic při dýchání. Intrapleurální tlak je obvykle negativní vůči atmosférickému tlaku a udržuje plíce roztažené během dýchání.

Funkce intrapleurální dutiny spočívá v minimalizaci tření a v udržení vakua, které umožňuje pasivní i aktivní rozšíření plic. Během klidného dýchání bývá intrapleurální tlak kolem −5 cm H2O, během nádechu se stává ještě více negativním, typicky kolem −8 až −10 cm H2O.

Patologie spojené s intrapleurální dutinou zahrnují pneumotorax, kdy do dutiny vstoupí vzduch a tlak se vyrovná atmosférickému, což vede k částečnému či úplnému kolapsu plic. Pleurální výpotek vzniká hromaděním tekutiny v dutině a může souviset s infekcí, srdečním selháním či nádorem. Zvláštní formy zahrnují empyém (hnis v pleurální dutině), hemothorax (krev v dutině) a chylothorax (lymfa).

Diagnostika a léčba vychází z klinického obrazu a zobrazovacích metod. Diagnostika často zahrnuje rentgen hrudníku a ultrazvuk pleurální dutiny; u výpotků se provádí thorakocentéza pro odběr a analýzu tekutiny. Léčba pneumotoraxu může vyžadovat odvodnění hrudního prostoru, v některých případech chirurgické ošetření; výpotky se léčí odvodněním a řešením základního onemocnění, u opakovaných stavů může být vhodná pleurodese.