indukce

Indukce je vícevýznamový pojem označující proces vzniku, vyvolání nebo přenosu určitého jevu. Může se vztahovat k fyzikálnímu jevu, logickému postupu, biologickému signálu i technickým aplikacím.

V elektrotechnice a fyzice označuje elektromagnetická indukce vznik elektrického napětí v vodiči v důsledku změny magnetického pole. Tento jev formuluje Faradayův zákon a je základem generátorů, transformátorů a mnoha elektrických zařízení.

V matematice je indukce důkazová metoda pro tvrzení o všech přirozených číslech. Typicky zahrnuje ověření základního případu a dokázání, že pokud tvrzení platí pro libovolné n, potom platí i pro n+1. Metoda je úzce spjata s axiomy struktury přirozených čísel.

Vlogice a vědecké metodě označuje indukce postup odvozování obecných závěrů z jednotlivých pozorování. Induktivní usuzování vede k hypotézám a teoriím, jejichž platnost však není logicky garantována, nýbrž závisí na důkazech a pravděpodobnosti.

V biologii znamená indukce proces, kdy jedny buňky ovlivňují osud jiných buněk prostřednictvím signálů během vývoje organismu. V medicíně se termín používá např. pro vyvolání porodu. V domácí technice označuje indukční vaření použití střídavého magnetického pole k ohřevu feromagnetického nádobí.

Význam slova se liší podle oboru, společným rysem je vznik nebo vyvolání účinku působením vnější příčiny.