imunitné

Imunitní je adjektivum v češtině vztahující se k imunitě, imunitnímu systému nebo imunitní odpovědi. V biologii a medicíně se často používá k popisu mechanismů, které chrání organizmus proti infekcím, cizorodým látkám a abnormálním buňkám.

Imunitní systém slouží jako obranný systém živých organismů. Zajišťuje rozpoznání patogenů (bakterií, virů, hub, parazitů) a dalších antigenů a vyvolání odpovídajícího obranného procesu. Odpověď má vrozenou (nativní) složku, která reaguje rychle a obecně, a získanou (adaptivní), která je cílená, specifická a paměťová.

Složení imunitního systému zahrnuje primární a sekundární lymfoidní orgány. Mezi primární patří kostní dřeň a brzlík (thymus), kde vznikají a maturují lymfocyty. Sekundární orgány zahrnují slezinu, lymfatické uzliny a sliznicově asociovaný lymfoidní systém (MALT), které umožňují setkání imunitních buněk s antigeny.

Hlavní buňky a molekuly imunitního systému zahrnují leukocyty jako neutrofily, makrofágy, dendritické buňky a lymfocyty (B a T buňky) a jejich podskupiny. B buňky produkují protilátky (imunoglobiny) a plazmatické buňky, T buňky zahrnují helper a cytotoxické typy, a NK buňky se podílejí na rychlé kontrole nádorových a virových nákalez.

Imunitu lze rozdělit na vrozenou a získanou; aktivní imunita vzniká při infekci či očkování, pasivní imunita vzniká přenosem protilátek či imunitních buněk z jiného jedince. Poruchy zahrnují imunodeficience, autoimunitní nemoci a alergie. Vakcinace posiluje získanou imunitu a prevenci onemocnění.