ifrování

Ifrování, neboli šifrování, je proces převodu čitelného obsahu na nečitelnou podobu pomocí kryptografických algoritmů a klíčů s cílem zajistit důvěrnost a ochranu informací při jejich přenosu i uložení. Je součástí širšího oboru kryptografie, který zahrnuje také ověřování, integritu dat a autentizaci.

Při ifrování se dělí na symetrickou kryptografii, která používá stejný klíč pro šifrování i dešifrování (např. AES, ChaCha20), a asymetrickou kryptografii, která využívá pár klíčů – veřejný a soukromý (např. RSA, ECC). Kromě samotného šifrování se často používají hashovací funkce a zprávy MAC pro zajištění integrity a autentizace, případně digitální podpisy pro nepopiratelnost.

V praxi se ifrování používá v protokolech pro zabezpečenou komunikaci (TLS/HTTPS), pro ochranu uložených dat (šifrované disky, zálohy) a pro zabezpečení zpráv a e-mailů. Důležité je také správné řízení klíčů, volba vhodných režimů šifrování a odolnost vůči implementačním zranitelnostem.

Historie sahá od děl starších šifer po současnou moderní kryptografii. V 70. a 80. letech 20. století se prosadily koncepty veřejného klíče (Diffie–Hellman, RSA) a teoretické základy položil Claude Shannon. Dnešní kryptografie se rovněž zabývá bezpečností vůči budoucímu vlivu kvantových počítačů a rozvojem postkvantové kryptografie.