hydrosolubilní

Hydrosolubilní je české adjektivum popisující látku, která se rozpouští ve vodě. V chemii a dalších oborech se hydrosolubilita označuje jako rozpustnost látky ve vodném roztoku při určité teplotě a podmínkách prostředí.

Základní příčina hydrosolubility spočívá v polaritě molekuly a možnosti ionizace. Látky obsahující polární funkční skupiny, jako jsou hydroxylové (–OH), aminos (–NH2, –NH3+) a karboxylové (–COOH/–COO−), tvoří s vodou vodíkové vazby a iontové interakce, což usnadňuje jejich rozpouštění. Teplota, pH a iontová síla roztoku ovlivňují i to, zda látka zůstane ve formě neionizované či ionizované, a tím i její rozpustnost.

Mezi hydrosolubilní látky patří například cukry (glukóza), některé aminokyseliny a iontové soli (např. NaCl). Mnohé farmaceutické látky mohou být hydrosolubilní po vytvoření ionizované formy nebo po úpravě molekuly, která zvýší její polaritu.

V pharmaceutickém a potravinářském průmyslu se hydrosolubilita zvažuje při návrhu výrobků a léků. Způsoby zvýšení rozpustnosti zahrnují tvorbu solí, komplexaci s cyklodextriny, použití ko-rozpouštědel, povrchově aktivních látek, zmenšení velikosti částic a techniky jako suchá disperze.

Rozpustnost se obvykle vyjadřuje jako množství látky, které se rozpustí v jednotce objemu vody při dané teplotě (např. g/100 mL). Solubility křivka ukazuje změnu rozpustnosti s teplotou, pH a iontovou silou. Hydrosolubilita bývá naopak v rozporu s liposolubilitou, kterou charakterizuje faktor logP či rozdělovací koeficient mezi vodou a tukem.