Rozpustnost

Rozpustnost je vlastnost látky, která určuje její schopnost se rozpustit v rozpouštědle, nejčastěji ve vodě, za dané teploty a tlaku. Maximální množství látky, které se může rozptýlit v daném množství rozpouštědla, tvoří nasycený roztok; solubility se vyjadřuje v různých jednotkách, například v gramech na 100 gramů rozpouštědla nebo v molárnosti (mol/L). Rozpustnost je termodynamická rovnováha mezi fází pevného krystalu a roztokem, na rozdíl od rychlosti rozpuštění, která je kinetická a může se lišit.

Faktory ovlivňující rozpustnost zahrnují teplotu (pevné látky obvykle zvyšují rozpustnost s teplotou, zatímco plyny ve vodě ji s rostoucí teplotou snižují; u některých látek se chování může lišit), tlak (u plynů rozpustnost roste s tlakem podle Henryho zákona), a složení rozpouštědla (polaritita, schopnost tvořit vodíkové vazby). Přítomnost dalších iontů v roztoku (společný iont), pH pro látky kyselé či zásadité, a krystalová struktura látky také ovlivňují rozpustnost. Zvýšená povrchová plocha a hydratační interakce mohou zrychlit rozpuštění, aniž by nutně změnily rovnováhu rozpustnosti.

Příklady: u vodného roztoku má sodílk chloride vysokou rozpustnost; uhličitan vápenatý má nízkou rozpustnost a tvoří jen málo rozpustného roztoku; kyslík a některé další plyny mají nízkou rozpustnost ve vodě a jejich rozpustnost roste s tlakem.

Rozpustnost je klíčová pro aplikace v chemickém designu, farmaceutické formulaci, environmentálním modelování a extrakcích.