farmakokinetické

Farmakokinetika je vědní obor popisující pohyb léčivých látek v organismu. Zkoumá vstup do těla, redistribuci do tkání, metabolismus a vylučování. Cílem je zjistit, jak rychle a v jakém množství se lék dostane k cíli a jak dlouho tam zůstává. Základní procesy jsou ADME: absorpce, distribuce, metabolismus a exkrece. Na nich jsou založeny farmakokinetické parametry, jako biologická dostupnost, objem distribuce, clearance a poločas.

Absorpce označuje vstup látky do krevního řečiště. Rychlost a rozsah závisí na formě léku, fyzikálně‑chemických vlastnostech, stravě a způsobu podání (perorálně, intravenózně, topicky). Distribuce popisuje šíření látky do krve a tkání; klíčový je objem distribuce a vazba na plazmatické proteiny, která ovlivňuje dostupnost pro cílové orgány.

Metabolismus znamená biotransformaci, často v játrech, která látku mění na polárnější metabolity. Enzymy, zejména cytochrom P450, hrají významnou roli. Exkrece je vylučování z těla, nejčastěji ledvinami nebo žlučí; plíce mohou být cestou u některých látek. Poločas a clearance určují délku účinku a riziko kumulace.

V klinické praxi farmakokinetika pomáhá navrhnout dávkovací schémata, zohlednit individuální rozdíly (věk, hmotnost, funkce ledvin a jater) a provádět terapeutické monitorování. Modelování používá jednoduché jednovstupňové a vícekompartmentové modely, stejně jako PBPK modely, které simulují distribuci v orgánech.

Farmakokinetika je často propojena s farmakodynamikou, která popisuje účinek léčiv. Společně pomáhají určit optimální dávkování, načasování a bezpečnost léčiv.