dopaminergního

Dopaminergní systém tvoří skupina neuronů a vláken, které používají dopamin jako hlavní neurotransmiter. Dopamin je katecholamin, který vzniká z tyrosinu a v synapsích ovlivňuje cílové neurony prostřednictvím dopaminových receptorů. Hlavní dopaminergní trasy zahrnují nigrostriatální, který spojuje substantia nigra s striatem a je klíčový pro řízení pohybu; mesolimbický a mesokortikální okruh spojující midbrain s limbickým systémem a prefrontálními oblastmi, jež jsou zapojeny do motivace, odměny a kognice; a tuberoinfundibulární dráhu, která reguluje sekreci prolaktinu v hypofýze.

Syntéza a metabolismus dopaminu probíhají z tyrosinu přes L-DOPA za působení tyrosin hydroxylázy a následné dekarboxylace L-DOPA. Dopamin je ukládán ve vesikulách prostřednictvím VMAT2 a po uvolnění působí na postsynaptické dopaminové receptory. Zpětné vychytávání zajišťuje dopaminový transporter (DAT) a částečně autoreceptory D2 na presynaptických neuronech. Rozklad dopaminu je řízen MAO a COMT a výslednými metabolity jsou HVA a DOPAC (částečně MHPG).

Receptory dopaminu se dělí na D1‑like (D1, D5) a D2‑like (D2, D3, D4). D1‑like receptory obvykle stimulují adenylátcyklázu a zvyšují cAMP, zatímco D2‑like receptory často inhibují tuto kaskádu a mají roli autoreceptorů.

Klinicky má dopaminergní dysregulace význam v řadě stavů: snížená aktivita v nigrostriatálním systému je spojována s Parkinsonovou nemocí; nadměrná nebo dysregulovaná signalizace v mesolimbickém okruhu souvisí se schizofrenií a užíváním psychostimulancií. Farmakologie dopaminergního systému zahrnuje L‑DOPA, dopaminové agonisty a antagonisty D2, stejně jako inhibiční látky MAO a COMT, které upravují dopaminergní signálu pro terapeutické cíle.