donucený

Donucení je pojem z práva a sociálních věd, který označuje situaci, kdy je člověk nucen k určitému jednání proti své vůli. Donucení se projevuje různými prostředky, nejčastěji prostřednictvím hrozby, násilí, manipulace či omezování svobody.

V civilním právu může jednání pod nátlakem ovlivnit platnost určitých právních úkonů. Úkony učiněné pod donucením mohou být vadné, některé smlouvy bývají považovány za neplatné nebo lze je zrušit z důvodu nedostatečné vůle. Oběť může mít nárok na náhradu škody a na ochranná opatření.

V trestním právu se donucení pojí s trestnými činy, jako je vydírání, ohrožování či jiné formy tlaku, které vedou k protiprávnímu či zbytečnému jednání oběti. Pachatelovi hrozí trestní odpovědnost, pokud vyvíjí tlak, jenž je rozhodující pro vůli oběti.

Formy donucení zahrnují fyzický nátlak, psychický nátlak a ekonomický nátlak, včetně vyhrožování, manipulace s informacemi nebo omezení osobní svobody. Rozlišení mezi dobrovolností a donucením bývá v praxi složité a často závisí na hodnocení okolností a vůle oběti.

Ochrana obětí zahrnuje sběr důkazů o nátlaku, soudní ochranná opatření a možné zrušení právních úkonů, stejně jako odpovědnost pachatele. Donucení je široký pojem používaný v právních definicích i ve veřejné diskusi.