dýcháním

Dýchání je biologický proces výměny plynů mezi vnějším prostředím a tělem. Základně se dělí na vnější dýchání, tj. výměnu vzduchu mezi atmosférou a krví v plicních sklípkech, a na vnitřní dýchání (buněčné dýchání), při němž buňky pomocí kyslíku oxidují živiny za tvorbu energie a vzniká oxid uhličitý.

Anatomie dýchacího ústrojí zahrnuje nosní a ústní dutinu, hrtan, průdušnici a plíce s alveoly. Vzduch je veden do plic dýchacími cestami, kde kyslík difunduje z alveolů do krve a oxid uhličitý naopak z krve do alveolů, odkud je vydechován. Vnitřní dýchání probíhá na úrovni buněk, kde mitochondrie využívají kyslík k oxidaci živin a uvolňují energii; vedle toho vzniká CO2, který je transportován zpět do plic a vyloučen.

Dechový cyklus je řízen dýchacím centrem v mozkovém kmeni a chemickými receptory sledujícími hladiny pCO2, pO2 a krevní pH. Dech se přizpůsobuje potřebám organismu, například při fyzické zátěži, stresu či změnách metabolismu.

Zdravotní význam dýchání spočívá v zajištění adekvátního okysličení tkání a odstranění oxidu uhličitého. Poruchy dýchání mohou vést k hypoxii, hyperkapnii a dalším komplikacím. Životní prostředí, infekce, kouř a alergie mohou jeho průběh ovlivnit. Dýchací techniky, jako hluboké či diafragmatické dýchání, se používají k zlepšení ventilační kapacity, snížení stresu a podpoře sportovního výkonu.