bicí

Bicí, neboli perkusní nástroje, je široká skupina hudebních nástrojů, jejichž zvuk vzniká úderem, třením nebo vibrací materiálu. Do bicí kategorie patří bubny, činely, bicí soupravy a řada menších perkusních nástrojů, které se používají v orchestru, lidové hudbě i v populární hudbě.

Z hlediska zvuku se bicí dělí na tonově laděné (tonálně znějící) a na neladěné, jejichž zvuk není pevně určen výškou tónu. Dále se řadí podle způsobu výroby zvuku na membránové nástroje (bubny s napnutou membránou) a na nástroje, jejichž zvuk vychází z vibrační struktury (např. činely, klávesové perkusní nástroje).

Mezi nejznámější bicí patří bubny včetně basového bubnu, snare drum a tom-tom, dále činely (hi-hat, crash, ride). Z tonově laděných perkusí se často používají tympány, vibrafon, marimba a xylophon. K perkusní literatuře patří také africké a latinskoamerické nástroje, jako djembe, conga a bongosy, které obohacují rytmický servis hudby různých žánrů.

Historie bicí sahá do starověku, kde plnily roli v ritualizovaných i komorních kontextech. V Evropě se jejich význam rozvíjel od baroka po romantismus, ale masivní rozvoj zaznamenala bicí souprava pro jazz a později rock a pop ve 20. století, kdy se stala klíčovým prostředkem rytmické organizace a dynamiky složitějších seskupení.

V notaci se bicí nástroje zapisují na perkusní partituře; pro drum set se používá více linií, přiřazených jednotlivým nástrojům jako basový buben, snare, činely a tom-tomy. Interpretace vyžaduje zázemí v rytmu, technice úderu a stylu hudby.