Vyhýbání

Vyhýbání je termín používaný pro proces, kdy se někdo vyhýbá určitému podnětu, situaci, osobě nebo riziku. Jako podstatné jméno označuje tendenci vyhýbat se nepříjemným zkušenostem, starostem či závazkům. Původ slova vyhýbání je v českém slovese vyhýbat se; k významu se přidává předpona vy-, která vyjadřuje odklon od něčeho.

V psychologii se vyhýbání popisuje jako vyhýbavé chování, tedy soubor reakcí, kdy jedinec předpokládá nepříjemnou situaci a aktivně se jí vyhýbá, aby snížil krátkodobou úzkost. Krátkodobě může být adaptivní v okamžiku akutního ohrožení, dlouhodobě však může vést k úzkostným poruchám, fobiím, posttraumatické stresové poruše a k omezení fungování v běžném životě. Mechanismem bývá posílení prostřednictvím negativního či pozitivního zpětnovazebního procesu: vyhýbání snižuje nepříjemné pocity, a proto se opakuje.

V sociálním a ekonomickém kontextu se vyhýbání používá i k popisu strategií směřujících k minimalizaci rizik, konfrontace či závazků. Příklady zahrnují vyhýbání se konfliktům v mezilidských vztazích a v oblasti daňových praktik, kdy se hovoří o legálním optimalizačním vyhýbání oproti nelegálním daňovým únikům. V češtině tedy vyhýbání pokrývá širokou škálu chování, které směřuje k vyřazení či snížení dopadů určitého podnětu.

Související pojmy: vyhýbavé chování, coping, behaviorální adaptace.