Voltaický

Voltaické (voltaické články) označení se používá pro elektrochemické systémy, které přeměňují chemickou energii na elektrickou energii. Slovo vychází z jména italského fyzika Alessandra Volty a obecně se vztahuje na galvanické články, které generují proud spontánně.

Historie voltaických článků sahá k přelomové práci Alessandra Volty z konce 18. století. V roce 1799 představil voltaický pilíř, první praktický zdroj elektrické energie, založený na jednotlivých elektrodách a elektrolytu. Tento objev umožnil generovat proud bez vnějšího pohonu a položil základy moderní elektrochemie a baterií.

Princip fungování: Voltaický článek sestává z anody a katody v kontaktu s elektrolytem. Při chemické reakci dochází k oxidaci na anodě a redukci na katodě. Elektrony procházejí vnějším obvodem z anody na katodu, zatímco ionty se pohybují elektrolytem, aby vyrovnaly náboj. Napětí článku vyplývá z rozdílu redoxních potenciálů elektrod. Voltaické články pracují na principu spontánní chemické reakce; na rozdíl od elektrolytických článků, u kterých je proud řízen vnějším zdrojem.

Typy a příklady: Termín „voltaický článek“ zahrnuje širokou škálu galvanických článků, od Daniellova článku po moderní lithium-iontové články. Tyto články slouží jako zdroje energie v bateriích, přenosných zařízeních a energetických uložištích.

Význam a používání: Voltaické články patří mezi klíčové rámce elektrochemie a energetiky. Díky nim lze ukládat a dodávat elektrickou energii v širokém spektru aplikací. Správná likvidace a bezpečnost baterií jsou důležité z environmentálního hlediska.