Tacitní

Tacitní je české adjektivum popisující to, co zůstává nevyřčené, implicitní a poznané spíše z kontextu či praxe než z verbálního vyjádření. Slovo vychází z latinského tacitus „tichý, mlčenlivý“ a v češtině se používá pro vyjádření neexplicitního poznání či sdílených, ale nevyslovených očekávání.

V odborné literatuře se termín používá v několika souvislostech. Tacitní dohody a tacitní pravidla označují soubor sdílených, ale nevyslovených předpokladů chování, která lidé dodržují bez výslovného souhlasu. Tacitní znalosti (tacit knowledge) je pojem z filozofie a kognitivních věd, zejména spojený s Mikhalem Polanyim. Jde o poznání, které je osobní, kontextově vázané a obtížně artikulovatelné do formálního poznání; získává se prostřednictvím praxe, zkušeností a intuice.

Praktické důsledky tacitnosti jsou patrné v tom, že některé dovednosti, rozpoznávání sociálních signálů a rozhodovací procesy bývají pro ostatní těžko přenosné, ale zásadní pro efektivní fungování týmů či organizací. V češtině se proto často hovoří o tacitní znalosti, tacitní dohodě či tacitních pravidlech. V některých kontextech bývá termín považován za synonyma implicitního, i když nuance mohou vyplývat z toho, že tacitní poznání je silně praktické a zkušenostně založené.

Související pojmy: tacitní znalosti, implicitní.