Pravomoc

Pravomoc je právní pojem používaný v českém právu k vymezení rozsahu oprávnění subjektu k rozhodování, jednání nebo vydávání právních aktů. Jde o schopnost anebo povinnost jednat v dané věci a v daném rámci, který stanoví zákon, stanoví vnitřní předpisy nebo mezinárodní závazky.

V konstitucionálním právu a veřejné správě označuje pravomoc rozdělení moci mezi jednotlivé státní orgány a určuje, který orgán je příslušný k rozhodování v konkrétních věcech. Důležitým prvkem bývá i pojem pravomoci soudu, která určuje, jaké věci soud může projednat a jaká rozhodnutí může vydat.

V praxi se často hovoří o přenesené či delegované pravomoci, kdy zákon umožňuje nižším orgánům, úředníkům nebo jiným subjektům vykonávat rozhodovací pravomoc namísto nadřízeného orgánu. To bývá spojeno s procesními pravidly a kontrolou nad výkonem těchto pravomocí.

V soukromoprávních vztazích se pravomoc může vztahovat na oprávnění jednat za právnickou osobu nebo její orgány, například za správnost a legitimitu jednání v zastoupení. Pravomoc je tak často rozlišována od pojmu kompetence, který definuje okruh věcí, ve kterých může subjekt rozhodovat, a od oprávnění k samotnému jednání; tyto pojmy se mohou překrývat, ale formálně označují odlišné aspekty rozhodovací moci.

V praxi pravomoc stanovuje hranice rozhodování a je upravována zákony, vnitřními předpisy a obchodními či správními předpisy.