Praskáním

Praskáním je instrumentální tvar podstatného jména praskání v češtině. Označuje způsob, jakým jev nebo zvuk vzniká, tedy lupavý, křupavý nebo cracklingový zvuk, který bývá spojován s praskáním, lámáním či popraskáním materiálů. V užití se objevuje zejména v popisech zvuků a jevů spojených s deformací či změnou stavu látek, ale i v literárních a obrazných prohloubeních textu.

Etymologie a morfologie: praskání je odvozeno od slovesa praskat, které vychází ze starších/slavanských kořenů pro vyjadřování zvuku prasknutí. Instrumentální tvar praskáním vzniká ze stejného podstatného jména a vyjadřuje mimo jiné způsob děje či povrchový charakter zvuku. V běžné řeči se používá s různými doprovodnými výrazy a prepozicemi, nejčastěji v kontextu popisu zvuků či jevů.

Použití: praskání se používá k popisu skutečných zvuků, jako je praskání ledu, praskání dřeva v ohni, praskání skla působeného tlakem či teplotními změnami. Může též sloužit obraznému vyjádření v popisech, kdy zvuk a změna stavu materiálu vytvářejí atmosféru nebo upozorňují na důležitý moment děje. V odborné literatuře se o praskání hovoří také jako o zvukových projevech materiálového selhání či akustických emisích.

Poznámky: praskáním popisuje instrumentální způsob, jakým se děje děje či jev uskutečňuje, a bývá součástí různých stylistických prostředků při popisu prostředí, technických jevů či fyzikálních procesů.