Ionotropní

Ionotropní (angl. ionotropic) označuje typ receptorů a signálních mechanismů, při jejichž aktivaci dochází k okamžitému otevření iontového kanálu v receptoru. Tím se umožní přímý průchod iontů přes membránu a rychlá změna membránového potenciálu. Ionotropní receptory zprostředkovávají rychlou, krátkodobou synaptickou komunikaci a nevyžadují druhé posly; změny jsou obvykle okamžité a reverzibilní.

Struktura a mechanismus: ionotropní receptory bývají ligand-gated ion channels, které se skládají z podjednotek tvořících kanál a ligandového vazebného místa. Po navázání ligandů, například neurotransmiterů, dojde k otevření kanálu a průchodu iontů (Na+, K+, Ca2+, Cl−). Výsledkem bývá depolarizace (excitace) nebo hyperpolarizace (inhibice postsynaptické buňky). Některé kanály jsou permeabilní pro Ca2+, což spouští intracelulární signální dráhy.

Příklady a role: významné ionotropní receptory zahrnují nicotinový acetylcholinový receptor (nAChR) na neuromuskulární spojce; GABA_A a glycinové receptory – inhibitory Cl− kanály; ionotropní glutamátergní receptory AMPA, NMDA a kainátové receptory – excitatorní receptory v centrálním nervovém systému; 5-HT3 receptor – serotoninový ionotropní receptor. Tyto receptory umožňují rychlé zpracování informací v CNS a periferních tkáních.

Srovnání s metabotropními receptory: metabotropní receptory (GPCR) vyvolávají odpovědi prostřednictvím sekundárních poselů a často prostřednictvím otevření/neotevření iontových kanálů nepřímo, což bývá pomalejší a trvá déle než u ionotropních receptorů.