Interfacialní

Interfacialní je adjektivum používané ve vědeckém kontextu k popisu jevů na rozhraní dvou fází či dvou materiálů s odlišnými fyzikálně‑chemickými vlastnostmi. Nejčastěji se vztahuje k rozhraní kapalina–kapalina, kapalina–plyn a pevná látka–kapalina, ale pojem se užívá i pro další kombinace.

Na interfacialím rozhraní se hromadí specifické molekuly, což vede k jevům jako interfacialní napětí, adsorpce a změny wettability (přilnavost vůči povrchu) a k interfacialnímu toku. Interfacialní napětí je klíčové pro stabilitu dvoufázových systémů, například v emulzích a pěnách; surfaktanty snižují toto napětí a vytvářejí tenký film, který brání koalescenci fází. Dále hrají roli interfacialní adheze, mikroroughness a interfacialní rheologie, které popisují proudění a deformaci na rozhraní.

V praxi se interfacialní jevy uplatňují v průmyslových oblastech, jako jsou výroba emulzí, pěn, nátěrů a lepidel, dále v separacích, katalýze a elektrochemii. Studie se provádějí pomocí tensiometrie, interferometrie, mikroskopie a metod interfacialní rheologie.