Hydrofobní

Hydrofobní je termín používaný v chemii, biochemii a materiálových vědách k popisu vlastnosti látek nebo jejich částí, které nemají afinitu k vodě a s vodou se míšily jen málo. Pojem pochází z řeckých kořenů hydro (voda) a phobos (strach), tedy doslova „strach z vody“. Hydrofobní látky bývají převážně nepolární a jejich molekuly mají malou schopnost vytvářet silné vodíkové vazby se vodou.

Vysvětlení hydrophobicity často souvisí s hydratací a hydrodynamikou vody kolem nepolárních solutů. V vodném prostředí se kolem nepolárních molekul vytvářejí struktury vodních molekul, které je izolují od zbytku vody. Když se nepolární částice spojí, množství vody, která musí být uspořádána kolem jednotlivých molekul, se snižuje, čímž se zvyšuje entropie a systém dosahuje nižší volné energie. Tento jev, známý jako hydrophobní efekt, podporuje agregaci nepolárních látek a tvorbu mikel či lipidových dvouvrstev.

Mezi praktické ukazatele patří kontaktový úhel na povrchu, octanol-voda distribuční koeficient (logP) a různé hydrophobicity indexy (např. Kyte–Doolittle). Hydrofobnost se často rozlišuje od hydrophility (hydrofilnosti), tedy afinity k vodě.

Význam hydrofobních interakcí je klíčový v biochemii (složení proteinů, uspořádání membrán), v materiálové chemii (hydrofobní povrchy, odpudivost vody) a v designu léčiv či detergentů, kde se využívá schopnost nepolárních částí tvořit mikroprostředí kolem hydrofilních částí.