Drustevnictví

Družstevnictví, často překládáno jako družstevní hnutí, označuje soubor organizací vlastněných a řízených svými členy za účelem dosažení společných ekonomických, sociálních a kulturních potřeb. Družstva fungují na principech dobrovolného a otevřeného členství, demokratického řízení členů a sdílení zisku podle podílu na činnosti. Mohou nabývat různých podob, například spotřebitelská družstva, družstva pracující, zemědělská družstva, bytová družstva a finanční družstva.

Historie: Původ družstevnictví sahá do 19. století v Evropě. Zvláště vlivnou roli sehrály Rochdale Principles z roku 1844, definované v Rochdale ve Velké Británii, které se staly mezinárodně uznávaným rámcem. Družstevní myšlenka se pak šířila do Evropy a dalších regionů. V českých zemích se družstevnictví rozvíjelo zejména v zemědělství a spotřebním sektoru; po vzniku Československa se stalo významnou součástí hospodářství. V období socialismu byla družstva často organizována podle tehdy platných ekonomických modelů; po roce 1989 prošla řadou transformací a modernizací, ale zůstala důležitou součástí ekonomiky a sociálního života.

Principy: Základ tvoří sedm Rochdale Principles: dobrovolné a otevřené členství; demokratické řízení členů; ekonomické zapojení členů; autonomie a nezávislost; vzdělávání, školení a informace; spolupráce mezi družstvy; starost o komunitu.

Typy a současnost: Mezi nejběžnější typy patří spotřebitelská družstva, která zajišťují nákup zboží pro členy. Pracovní družstva a zemědělská družstva sdílejí pracovní podíl a produkci; bytová družstva řeší bydlení; finanční družstva poskytují úvěry a pojistky. V současnosti evropská a národní politika podporuje malé a střední družstva, propojování družstev a sociální hospodářství, a zdůrazňuje udržitelnost a sociální dopad.