Dissociace

Dissociace je pojem používaný ve dvou hlavních oblastech vědy: v psychologii a chemii. V psychologii označuje proces, při němž se určité duševní obsahy – vzpomínky, pocity, identita – odpojují od zbytku psychického fungování, často jako reakce na extrémní stres nebo trauma. V chemii se jedná o rozpad sloučeniny na menší části, obvykle na ionty, při rozpouštění ve vodném prostředí. Někdy se používá i termín disociace; oba výrazy bývají chápány jako synonymní podle kontextu.

V psychologii bývá dissociace spojována s poruchami dissociace. Ty zahrnují epizody odtržení od sebe sama, izolaci vzpomínek či fragmentaci identity. Mezi typické projevy patří depersonalizace, derealizace, amnézie týkající se traumatu a změny v kontinuitě osobní identity. Dissociace může být adaptivním mechanismem zvládání traumatu, ale v některých případech bývá patologická a narušuje každodenní fungování. Diagnóza se v současnosti opírá o klasifikace DSM-5 a ICD-11.

V chemii disociace znamená rozpad molekuly či sloučeniny na menší části, obvykle na ionty, při rozpouštění ve vodném prostředí. Příkladem je disociace NaCl na Na+ a Cl−; voda se částečně disociuje na H3O+ a OH−. Stav disociace může být silný nebo slabý a bývá vyjádřen disociační konstantou Ka. Disociace je klíčová pro pochopení chemických rovnováh, kyselin a zásad a jejich chování v různých roztocích.