Dislokace

Dislokace je pojem, který se používá v různých oborech k popisu posunu nebo vybočení částí těla z jejich normálního postavení. V materiálově–krystalografickém kontextu je dislokace lineární defekt krystalové mřížky, který umožňuje plastickou deformaci materiálů.

V krystalografii se rozlišují hrana dislokace a šroubová dislokace, případně jejich kombinace. Burgersův vektor popisuje velikost a směr posunu způsobeného dislokací. Pohyb dislokací probíhá hlavně klouzáním po skluzových plochách; za vyšších teplot lze dislokace pohybovat i mechanismem zvaným climb.

V důsledku dislokací vzniká plastická deformace; hustota dislokací roste s deformací, což vede ke work hardeningu a zvyšování pevnosti s omezenou tažností. Dislokace ovlivňují mikrostrukturu, orientaci zrn a mechanické vlastnosti materiálu.

Způsoby studia zahrnují transmisní elektronovou mikroskopii (TEM), rentgenovou difrakci a EBSD; k řízení dislokací se používají legování, změna velikosti zrn a tepelné či mechanické procesy, které snižují nebo upravují dislokovanou strukturu.

Dislokace neboli luxace je posun kostí z kloubní jamky. Subluxace je částečné vykloubení. Příčiny zahrnují úrazy, nadměrnou zátěž či vrozené vady. Léčba obvykle zahrnuje redukci (srovnání kostí), imobilizaci (sádra či ortéza) a v některých případech chirurgický zákrok. Prognóza závisí na kloubu, věku a rychlosti zásahu; mohou nastat komplikace, jako poškození nervů, cév, nestabilita kloubu nebo artróza.