vzpomínce

Vzpomínce je tvar českého podstatného jména vzpomínka (ženského rodu) ve 3. pádě (dativu) a ve 6. pádě (lokálu) jednotného čísla. Slovní základ vzpomínka označuje vzpomínání, vzpomínku, připomínku či památku; tvar vzpomínce se užívá tam, kde je nutné vyjádřit dativní vztah nebo mluvit o něčem „o“ či „ve“ vzpomínce.

V dative (3. pád) se vzpomínce používá jako nepřímý objekt nebo při vyjadřování věnování, např. „věnovat vzpomínce obětí“ (věnovat něčemu/památce). V lokálu (6. pád) se objevuje po předložkách jako o, v, na: „mluvil o vzpomínce na dětství“, „ve vzpomínce na přátele“. V hovorové i psané češtině je tvar běžný v kontextech vzpomínek, pamětních projevů a nápisů (např. „ve vzpomínce na padlé“).

Etymologicky vychází vzpomínka z ruského a staročeského základu vzpomínat (připomínat si), k němuž přibylo příponové substantivum -ka. Tvar vzpomínce je součástí běžného skloňování vzpomínka: vzpomínka, vzpomínky (gen.), vzpomínce (dat./lok.), vzpomínku (akk.), vzpomínkou (instr.).