skloování

Skloňování (v češtině často psáno skloňování) je systém inflexe, kterým se podstatná jména, zájmena, přídavná jména a číslovky mění podle gramatických kategorií. Hlavními kategoriemi jsou pád (skloňování vyjadřuje vztahy ve větě), číslo (singulár/plurál) a rod. Skloňování je odlišné od časování, které se týká sloves.

Podstatná jména mají rod (mužský, ženský, střední) a patří k několika skloňovacím vzorům podle koncovek a tvarů. Přídavná jména a zájmena se skloňují podle shody s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě. Číslovky se také skloňují, jejich tvary se však liší podle typu číslovky. V češtině existují i nepravidelnosti: některá slova mění tvary v některých pádech jinak než podle běžných vzorů.

Sedm pádů je základní výčet českého skloňování: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokativ a instrumentál. Každý pád vyjadřuje jiný vztah ve větě, například nominativ základní forma, genitiv vyjadřuje vlastní či množstevní vztah, dativ označuje nepřímý objekt, lokativ se používá po některých předložkách a podobně.

Praktické zvládnutí skloňování vyžaduje poznání hlavních skloňovacích vzorů a pravidel pro shodu přídavných jmen a zájmen. V češtině se skloňování tradičně vyučuje jako součást gramatiky; v některých textových stylech a dialektech mohou být odchylky od standardních tvarů.