vyleování

Vyleování je řemeslná technika dekorativní povrchové úpravy, která spočívá v nanesení tenkého kovového nebo kovově lesklého povlaku na podkladový materiál za účelem estetického ztvárnění a ochrany. Nejčastější formou je zlacení, při němž se používají zlaté nebo stříbrné listy. Vyleování se uplatňuje v různých oborech, včetně knižní vazby, dřevěného nábytku, keramiky a kovových artefaktů.

Historie vyleování sahá do dávných civilizací; zlatá vrstva byla vysoce ceněná ve starověku a středověku. V Evropě se technika rozvíjela v renesanci a baroku, zejména v knižní vazbě, rámování a architektonické výzdobě. S rozvojem restaurátorství se vyleování stalo důležitou metodou pro oživování historických artefaktů.

Princip spočívá v připravení podkladu a nanesení pojiva na povrch, následné přiložení tenkého listu zlata, stříbra či jiné fólie a jeho vyhlazení a leštění, často s použitím bole (jíl) a speciálních leštěnek. V moderním provozu se uplatňují i alternativy, jako kovové fólie a lehčí syntetické povlaky.

Použití a úskalí: Vyleování vyžaduje jemnost a zručnost; listy jsou tenké a náchylné k poškození; vyžaduje pečlivou kontrolu vlhkosti, teploty a chemických vlivů. Pro restaurátory existují standardy a dobře zdokumentované postupy.

V současnosti se vyleování používá v historické rekonstrukci, v muzeálním a uměleckém restaurování, ve výrobě luxusního nábytku a designu. Existují i moderní varianty a materiály, které napodobují tradiční vzhled, často za nižší cenu a s odlišnou odolností.