rámování

Rámování je termín, který má dva hlavní významy. V uměleckém prostředí označuje proces obklopení obrazu rámem, jeho spojení s výstavním sklem, zadní deskou a dalšími prvky. V teorii komunikace a mediálních studií se rámování používá pro popis způsobu, jakým je téma prezentováno a jaké aspekty jsou zdůrazněny, což ovlivňuje interpretaci publika.

Vizuální rámování zahrnuje výběr rámu (materiál, tvar, šířka), skla (či plexiskla), passe-partout a výztuže. Rám slouží k ochraně díla, stabilizaci a estetickému doplnění. Při výběru se často zohledňuje období a styl díla, jeho lehkost i barevné vyznění prostředí, ve kterém bude dílo vystaveno.

KompONENTY rámu a jejich funkce: rám (profil), sklo, zadní deska, výplň a závěsné prvky. Passe-partout odděluje dílo od rámu a napomáhá kompozici. Závěs se řeší drátem, očky či jiným systémem upevnění. K ochraně se používají neacidní materiály, UV-odolné sklo a vhodné izolační vrstvy, které snižují vliv prostředí na dílo.

Rámování v komunikaci: rámování tématu zahrnuje vymezení kontextu, jazyk a úhel pohledu; existují tematické a episodické rámce a řada dalších rámovacích strategií, které ovlivňují vnímání a reakce veřejnosti.

V praxi se pro rámování díla usiluje o kombinaci estetiky a ochrany. Doporučuje se kvalitní materiály, profesionální montáž a pravidelná kontrola stavu, aby se předešlo poškození vlhkostí, světlem či stárnutím materiálů.