vnímaní

Vnímání je psychický proces, při němž jedinec organizuje a interpretuje senzorické podněty, aby vznikla smysluplná zkušenost světa. Senzace je samotný podnět a jeho přenos do centrálního nervového systému; vnímání zahrnuje interpretaci, organizaci a přiřazování významu těmto podnětům.

Mezi klasické smysly patří zrak, sluch, hmat, čich a chuť; k vnímání se však řadí i propriocepce a vestibulární vjem, které souvisejí s polohou a pohybem těla.

Vnímání je konstruktivní proces. Probíhá interakcí bottom-up (z podnětů k poznání) a top-down (na základě očekávání, zkušeností a kontextu). Gestalt principy popisují tendenci organizovat podněty do celků; pojmy figury a pozadí, seskupování a kontinualita ukazují, jak mozek dává smysl i z neúplných informací. Percepční konstantnost, hloubkové vnímání a multisenzorická integrace jsou další klíčové jevy, které zajišťují stálost a soudržnost vnímání navzdory změnám podnětů.

Vývoj a individuální rozdíly se projevují už od raného věku; vnímání se postupně zdokonaluje a je ovlivněno zkušeností, pozorností a kulturním kontextem. Poruchy vnímání zahrnují například agnózie, iluze a halucinace. V praxi má vnímání významný dopad na poznání, chování i design prostředí a interakcí.