tuhnutím

Tuhnutím, v češtině často vyjadřuje instrumentalní tvar slova tuhnutí, tedy proces, při němž něco ztrácí tekutost a mění se v pevný nebo tuhnoucí stav. Tento pojem se používá v různých oborech a může popisovat fyzickou změnu, která probíhá samostatně či v reakci na prostředí.

V materiálovém inženýrství a stavebnictví označuje tuhnutí zejména proces získávání pevného stavu po tekuté nebo roztavené fázi. Příkladem je tuhnutí betonu při hydrataci cementu, kdy chemické reakce vytvářejí pevnou strukturu a zvyšují pevnost. Rychlost tuhnutí ovlivňují teplota, vlhkost a složení směsi; nesprávné řízení může vést k trhlinám nebo nerovnostem.

V metalurgii a slévárenství se hovoří o tuhnutí slitiny jako o postupném ochlazování a krystalizaci z tekutého stavu do pevného. Rychlost tuhnutí a směr krystalizačního frontu určují mikrostrukturu a mechanické vlastnosti materiálu.

V biologii a medicíně se pojem používá pro svalové nebo kloubní ztuhnutí, tedy zvýšené napětí a tuhost svalů či jiné rigidní stavy. Může být normálním dojmem po námaze či chladu, ale také příznakem některých onemocnění či neurologických stavů.

V lingvistice a gramatice se jedná o tvar slova, který vyjadřuje způsob, jakým je proces tuhnutí popisován ve větě. Z hlediska významu tedy tuhnutí zahrnuje změnu z tekuté či pohyblivé fáze na pevnou.