tavené

Tavení je fyzikální proces přechodu látky z pevného stavu do kapalného při zahřátí nad teplotu tavení. Během tavení se mění struktura látky a molekuly získávají pohyblivost potřebnou pro kapalnou fázi. U čistých krystalických látek bývá tavení ostré a vymezené jednoznačnou teplotou, zatímco u směsí a slitin se může vyskytovat rozsah teplot a někdy i několik tavenin.

Teplota tavení je teplota, při níž pevná a kapalná fáze v chemické rovnováze existují. Proces tavení je endothermní a vyžaduje dodání latentního tepla tavení. U čistých látek je latentní teplo tavení specifické pro daný materiál. Složení látky a její čistota ovlivňují teplotu tavení; příměsi často snižují tuto teplotu (depressi tavení) a v některých směsích vznikají eutektika, při nichž se tavba odehrává při nejnižší možné teplotě.

V praxi se tavení využívá při metalurgii, slévárenství, zpracování kovů i recyklaci. Taveniny vznikají v tavicích pecích, indukční pecí a dalších zařízeních; kapalný kov (tavenina) je dále zpracováván litím do formy, odléváním či odlitím do slitin. V geologii se hovoří o tavení hornin v zemském plášti či v magmatu, kdy roztavené horniny vytvářejí magma. Skla a některé amorfní materiály nemají ostré tavení a spíše měknou či podléhají pomalejší změně tvaru.

Tavení je základní pojem materiálových věd a geologie, spojující teplotu, chemii a energetické nároky na změnu fáze.