subsonické

Subsonický, v některých kontextech nazývaný subsonic, je termín používaný pro pohyb tělesa v médiu, jehož rychlost je nižší než rychlost zvuku v daném médiu. V aerodynamice se používá Machův číslo M = V / a, kde V je rychlost a a je rychlost zvuku. Vzduch má rychlost zvuku přibližně 343 m/s za podmínek na mořské hladině a 20 °C; ta se s teplotou mění a klesá s výškou.

V subsonickém proudění se tlakové vlny šíří před objektem rychlostí zvuku a většina proudění se chová jako nekompresibilní, zvláště při nižších rychlostech. Jak rychlost V roste a M blíží 1, zvyšují se kompresibilní efekty a mění se tlakové rozložení kolem tělesa. Obecně se subsonický režim pokládá za M < 1; v praktickém návrhu se do jisté míry pracuje s vlivem kompresibility už nad M ≈ 0,3.

Pro letecký průmysl označuje subsonické letouny letadla určená k letu rychlostí pod rychlostí zvuku (typicky M kolem 0,5–0,85 pro přepravu). Přibližně kolem M 0,8–1,2 začíná transsonický režim, kdy se objevují šokové vlny a prudký nárůst odporu. Letouny často využívají konstrukční úpravy, jako je area ruling, minimalizující odpor a šum při subsonickém letu. Subsonický režim se odlišuje od supersonického (M > 1) a hypersonického (M > 5).

Rychlost zvuku závisí na teplotě a složení média; pro vzduch platí a = sqrt(γ R T). Proto se hodnota Machova čísla mění s výškou, teplotou a složením atmosféry, což ovlivňuje rozlišování mezi subsonickým a ostatními režimy letového proudění.