skleníku

Skleník je uzavřená nebo částečně uzavřená stavba určená k pěstování rostlin za kontrolovaných podmínek. Cílem je zachytit sluneční záření a snížit výkyvy teploty, čímž se prodlouží vegetační období a umožňuje pěstování mimo hlavní sezónu. Průhledné krytí propouští světlo a chrání rostliny před nepříznivým počasím.

Rám bývá kovový (hliník nebo ocel) nebo dřevěný; kryt může být sklo, polykarbonátové desky nebo plastová fólie. Rozměry sahají od malých hobby skleníků po velké komerční provozy. Základní systémy zahrnují větrání, stínění, vytápění a zavlažování; pokročilejší provozy využívají automatizaci, teplotní senzory a řízené ventilační klapky.

Použití spočívá v pěstování rostlin po celý rok, množení a šlechtění, stejně jako v produkci zeleniny či okrasných druhů. Skleníky zvyšují jistotu výnosů a umožňují pěstovat citlivější druhy, často s intenzivním řízením mikroklimatu. Při provozu se sledují spotřeba energie, hospodaření s vodou a udržitelnost.

Historie skleníků sahá do 16. století v Evropě, kdy vznikaly oranžérie a zimní zahrady pro aristokracii. V 19. století se rozšířily průmyslové skleníky a s nástupem moderního hospodářství se zavedla mechanická topení a automatizace pro masovou produkci zeleniny a tropických rostlin. Dnes existují jednoduché fóliovníky i high-tech provozy s celoroční produkcí.