rezonátory

Rezonátory jsou fyzikální zařízení nebo struktury, které vykazují rezonanci: při excitaci na nebo blízko své vlastní frekvence dochází k výraznému nárůstu amplitudy a k efektivní výměně energie mezi uloženými formami energie (mechanickou, elektromagnetickou, optickou atd.). Jsou charakterizovány vlastní frekvencí a ztrátami, které určuje kvalita Q. Rezonátorem může být jednoduchá mechanická součástka, optická dutina, elektronické obvody nebo akustický prostor.

Princip rezonance spočívá v tom, že systém ukládá energii ve dvou alebo více formách a při správné frekvenci excitace dochází k efektivní výměně energie mezi těmito formami. Výstupní amplituda dosahuje maxima při překývání frekvenční odchylky od vlastní frekvence a s rostoucí ztrátou se rezonance zjemňuje. Kvalita Q vyjadřuje, kolikrát se energie během kmitavého cyklu uloží a ztratí; vyšší Q znamená ostřejší rezonanci a užší šířku spektra.

Mezi hlavní typy rezonátorů patří: akustické rezonátory (např. akustické dutiny a dutinové rezonanční komory), optické rezonátory (např. Fabry–Pérotovy dutiny a optické lasery), elektronické a RF rezonátory (LC obvody, keramické a piezoelektrické rezonátory) a mechanické rezonátory (kyvadla, rezonátory desek a hřídelí). Rezonátory se široce používají v filtraci a oscilaci, ve stabilizaci frekvence (krystalové oscilátory), v laserech a spektrální analýze, v měřicí technice a v akustických i optických systémech.