rezonování

Rezónování je fyzikální jev, při kterém systém přijímá externí energii a s ní synchronizuje své vlastnosti. V jednoduchém případě šíří se v harmonickém pohybu, který je charakteristický konstantní frekvencí a amplitudou, a nejefektivnějším způsobem k tomu je stav, kdy frekvence vnějšího podnětu odpovídá vlastní fyzické vlastnosti systému. V takové podmínce probíhá buňě přenosu energie a v důsledku toho dochází ke zvýšení amplitudy v systému. Tuto vlastnost lze využívat v mnoha technických aplikacích, přičemž nejznámější moudro je přetvářka signálu pomocí rezonancí doplňků, např. v citlivých amplifikátorech nebo v elektronických oscilátorech. V oblasti akustiky se rezonace těší velkému úspěchu, kdy se zapracuje v konstrukci hudebních nástrojů, kde se využívá zrychlení přenosu hmatových vibrací a zvukového spektra.

V historickém smyslu je pevné zaměření anglického termínu "resonance" nezměnno, avšak využívá se v některé profesionální terminologii pro hraniče a protože reálný vysvětlení toho, jak se může přímočarý druh reakce nastavit na prvek v jiných systéch, umožní přesnějšímu vzdělávacímu a vědeckému porozumění oběžného přenosu energie. Rezónování je široce rozšířené především v souvislosti s kvantovou rezonancí, optickými resonátory a v neohrabaných aplikacích v průmyslových řezací nebo difúzních procesech.