psychoterapeutická

Psychoterapeutická je výrok z češtiny, který se používá jako adjektivum k popisu věcí spojených s psychoterapií nebo psychoterapeutickou praxí. V praxi se termínu často setkáváme v kombinaci s podstatným jménem, např. psychoterapeutická odklon, psychoterapeutická metodika nebo psychoterapeutická péče.

Z hlediska definičního úhlu se psychoterapeutická označuje jako metoda, která využívá psychologických a psychopatologických principů k léčbě duševních poruch, napomáhání emocím nebo k rozvoji osobnosti. Terminus zahrnuje širokou škálu přístupů, mezi které patří kognitivně-behaviorální terapie, psychoanalytické metody, humanistická terapie, gestalt terapie nebo systemická terapie. Každý z těchto přístupů má odlišné teoretické základy, ale všechny jsou součástí jedné paradigmatu – psychoterapie.

Historie psychoterapie sahá do počátku 20. století, kdy Freud zavedl psychoanalýzu a pozdější představitelé, jako jsou Jung, Adler, Rogers a Skinner, rozšířili terapeutické spektrum o nové teoretické rámce a techniky. V 70. a 80. letech se pak modularizace a empirická validace těsně propojovaly a vznikly tak evidenčně podložené terapeutické programy.

Psychoterapeutická praxe je regulována v mnoha zemích, kde si psychoterapeuti musí splnit specifické vzdělávací a praxi‑technické požadavky. V Evropské unii jsou ustanoveny ústavní rámce a standardy kvalifikace, které zajišťují rovnou kvalitu poskytování psychoterapeutických služeb.

---