poznání

Poznání je pojem v epistemologii, který popisuje stav nebo proces získávání informací o světě, jejich ověřování a porozumění. V tradiční filozofii se poznání často vymezuje jako opodstatněná pravdivá víra, tedy víra, která odpovídá skutečnosti a je podložena důkazy či racionalitou. Tato tripartitní definice byla široce přijímána, až ji v 20. století zpochybnily Gettierovy případy, které ukázaly, že opodstatněnost a pravda samy o sobě nemusí stačit ke skutečnému poznání.

Poznání zahrnuje různé zdroje: smyslové vnímání, rozum, svědectví druhých a paměť. Z hlediska původu se rozlišuje poznání a priori a poznání a posteriori. Empiristé zdůrazňují zkušenost jako hlavní zdroj poznání, racionalisté kladou důraz na rozum a vrozené principy.

Mezi moderní teorie opodstatněnosti patří reliabilismus, koherentismus a další přístupy, které zvažují, co dělá víru spolehlivou, zda je koherence s ostatními poznatky či jaké důkazy ji podporují. Debaty o tom, co přesně tvoří opodstatněnost, pokračují spolu s nástupem nových metod v cognitive science a psychologii.

Poznání je centrálním tématem epistemologie a má dopady v vědách, vzdělávání, právu i každodenní praxi. Historicky ovlivňovalo filozofii od starověku po novověk a nadále formuje metodologii, teorie poznání a výzkumné postupy napříč disciplínami.